O jednomyslnosti

V Dekretech Jednoty bratrské čteme, co tehdy v církvi považovali za nejdůležitější povinnosti biskupů - členů Úzké rady. Před zasedáním synodu se scházeli vždy o den dříve, aby se spolu modlili a navzájem se „dobývali do svědomí“.

Po upřímném a otevřeném rozhovoru pak společně „padli na kolena a prosili vroucně o Boží přispění“. Komenský dodává: „Nevyšli odtud dříve, nežli mezi nimi nebylo vše uklizeno, což by způsobiti mohlo nějakou překážku nebo nedůvěru jedněch k druhým“ .[1]


Podle usnesení bratrského synodu z roku 1562 je první povinností biskupa s ostatními spolubratry ve službě "v pravdě, v jednotě a v jednomyslnosti státi".

Druhá nejdůležitější povinnost biskupa: nechat se od druhých rád napomínat a přijmout jakékoli „poučení, radu, výstrahu i potrestání“. Jinými slovy, měli se sdílet, povědět na sebe své chyby i navzájem upozornit na nedostatky druhých.

Teprve na třetím místě v seznamu povinností člena Úzké rady se mluví o povinnostech praktických: aby měl otcovskou péči o všechny kazatele ve své oblasti a pastýřsky je vedl, případně jejich rodiny, vdovy a sirotky. Má pečovat a mít přehled o sborech, jejich potřebách i zvláštnostech, navštěvovat je, znát jejich staršovstva atd. [2]


[1] Řád Jednoty Bratří českých, s. 96

[2] Dekrety Jednoty bratrské, ed. Gindely, Praha 1865, s. 209

 

Archív